Možná se někteří nezúčastnění sami sebe ptají, jak mohl přátelák mezi první ligou a týmem z posledního místa 4. ligy dopadnout.

První liga nám po několika minutách vstřelila první gól, což byl pro nás šok, protože to z našich hráčů opravdu nikdo nečekal. Nepochopitelně se v naší bráně ocitl míček a my nevěděli kdo a nevěděli proč. Tuto nevýslovnou drzost jsme však nehodlali nechat nepotrestanou, a tak jsme šoupli soupeři na protest vyrovnávacího gola. Růst sebevědomí byl však zastaven hned v zárodku dalším golem do rožku naší ubohé brány. Soupeř se beztak dušoval, že to odteď půjde jako po másle. Nechtěli jsme ho vyvést z tohoto dobrého rozpoložení, tak jsme nechali bránu párkrát odkrytou. Kasi občas nepochopil, že bychom rády nechali soupeře nekompromisně zavěsit, takže několik rychlých střel skončilo v Kasikových pacičkách. Pak už ale pochopil, že porazit první ligu by nebylo fér, a už se nám na časomíře čítalo skore 10:4 pro Mac Eagles. Ještě chvíli jsme nechali soupeře radovat se z dobře odvedené práce, potom ale přišla na řadu brutální akce zakončena kvalitním a tím  také posledním naším golem … pak jsme inkasovali my, slovy třikrát.
Mám prý zdůraznit důvod “proč Jíťa hrála jak kokot?” - protože má otřes oka. Je to prý stejné jako otřes mozku, jen místo mozku jde o oko.
Osobně si myslim, že všichni hráli dobře, jen by nám příště bodlo tolik nepálit šance