Ani nevíte s jak neuvěřitelnou nechutí teď ráno píšu report o našem neuvěřitelně lůzrovským turnaju. Ale samosebou, informace musí být. Tak jen tak na okraj - bodík je doma.

1. zápas byl proti dlouho očekávaným Plaměňákům. Tak sme se na ně těšili, že je to konečně pro nás hratelný tým a prosim vás, nebrat toto od nás jako urážku , jelikož proti nám nastoupili snad jen jednou. A teď v historii po druhé nás porazili. 1:0. Na jejich lavičce se čítal jeden na střídání A navíc měli holku v týmu První zápasy jsou pro nás vždycky tak trochu kámen úrazu, nedokážeme na poli nic jiného než chodit zleva doprava. Pak se ale trochu rozehrajeme a už nám to chození jde mnohem lépe. Konec tohoto zápasu, kdy se lajna kluků a lajna holek snažily srovnat na remízu, však bylo pro nás morálním vítězstvím. Dokonale jsme je uzamčeli a atakovali břevno za břevnem, tyčku za tyčkou, golmana za golmanem. Tak precizní zámek nešel překonat. Ani ty tři brejčíčky, které naše golmanka s prstem v nose vychytala, nezměnili naši myšlenku, že je konečně nějákou tu minutu drtíme na jejich půlce. Rozhodčí odpískal konec, my si podali ruku a šly jsme v řiť.

2. zápas proti právníkům začal hned nemilosrdně. gol zleva, gol zprava, gol ze zadu, zepředu, po zemi i pod víko. a pak ještě sedmej, aby to mělo říz. z naší strany šlo o jedno úspěšné zakončení. 7:1 pro Právníky. Netřeba více rozepisovat.

3. zápas byl však mnohem lepší. Draci nastoupili v plné síle. Tím chci říct, že nastoupil Saňka. A už mě sere, že o něm musim psát jako o jediném z protihráčů jménem Saňka byl v poli pokaždé, když byla v poli dívčí lajna. Takže to bylo asi takhle. Holky dostaly, kluci dali, holky dostali, kluci dali…… 3:3. A šlo se na přestávku. Na naší půlce panoval obdiv, že držíme krok, rozjásaná očíčka se třpytily s myšlenkou remízy či výhry nad Drakama Byly to ale pouze slzy desetiminutové radosti. Ty jsme utřeli v momentě, kdy Draci navýšili na 4:5. Ikdyž jsme všichni sekali jak mohli, Tamten nám furt znásilňoval bránu. Nakonec mu povolila jedno vniknutí a už to bylo. 4:6 a finiš.

Ve 1/4 finále se na nás už usmíval Újezd. Zatímco se jiný tým, který POPRVÉ odcházel dříve jak my, chystal k odchodu, my se chystali k porážce. První půlku 4:0 jsme ještě s těžkým srdcem unesli. Naši dva hostující hráči - Luk a Majkl se usmívali, jako by o nic nešlo. Ale my věděli, že tady, tady o něco opravdu jde. O naší výhře jsme si říkali - nejsme si jistí, ale pravděpodobně to možné je. To nikdo nemůže zpochybnit. A tak jsme šli do druhé půlky s očekáváním vyrovnání    vyrovnali jsme se akorát se skore 0:8 a mohlo se jít.

Museli jsme někde projdenat, proč hrajeme jak hrajeme. Sezení v hospodě se však zúčastnila pouze dívčí část týmu a Majkl s Lukem. A zde Eliška konečně skórovala    

btw možná jste si ještě nikdo nevšiml, že jsme na konci tabulky ale díky tomuto turnaji se naše vize dostat se vejš zvyšuje z 9 na 13 bodů. Berme to v potaz, áno?