turnaj dopadl vcelku dobře. Z 1 bodu za účast se stalo 5 bodů asi takto:

Za našeho skvělého kapitána Mirečka nastoupil Ivo z Rudejch křídel, velmi rád a velmi potěšen. Ovšem místo osmičlené sestavy nás jelo sedm, jelikož Kulda je šulda a svou absenci dal vědět až v 8 ráno, což je kurva blbej čas hledat náhradu…vole.

no a teď k samotným zápasům.
1. zápas probíhal jako vždy. S-L nevěděli, jak lépe naložit s míčkem, než ho pořád cpát do naší kasy. Zato my věděli, že líp bude míčku kdesi za mantinelem. Víc jak 3x. Ale bojovali jsme, snažili se, už už byla výhra na dosah, ale šestý gol zhatil všecky naše plány a my se šli klouzat s výsledkem 6:0.

2. zápas však podpořil naše ego. Flexíci byli zpočátku velmi přátelští, klidní a veselí. Pak jsme ale časomíru opravili na 1:2 pro nás, a to bylo asi špatně. Flexíci začali chodit do těla. Pak i odvolali golmana, čehož si všiml asi jen Kuba ten toho využil a nekompromisně zavěsil střelou do imaginárního golmanova bříška. Takže naše historicky druhá výhra nese skore 3:1.

3. zápas jsme měli nejlepší výkon. Ivuška si odnesla vychytanou 0, přes obranu neprošlo zhola nic a útok nasázel 5 fíků. Oficiálně tento zápas nazvali kontumací, jelikož po dvou zápasech ve třech Bobříci usoudili, že s náma už to nemá cenu, vztyčili prostředník a odešli. Tak či tak, radovali jsme se za naši třetí výhru.

4. čtvrtfinálový zápas vyšel proti Drakům. Jupíííí, Sáňka…. samozřejmě nám nasázel 3 goly. Z naší strany šlo jen o profesionální pičing. Jasně, chtěli jsme ho sejmout. Sundat. Hodit ho za mantinel, popřípadě mu sundat ty pěkně uplé modré trenky. Ale nešlo to. Byl zkrátka nedotknutelný. Byl rychlý a hravý. a byl to taky pěknej zmetek. Opravdu nevím, co má proti nám. 4:1 pro Draky. Ten jeden jediný góleček, co pálil Ivo, byl taková malá výstraha pro příště. No more, no less.

Poté následovala Jítina oslava, která se vyvedla dle jejích přání. Určitě.